VO2Max - nejlepší prediktor dlouhověkosti
- Branislav Sramek
- 26. 2.
- Minut čtení: 12
Pro většinu zdravotních metrik platí princip té správné míry (v angličtině známý jako „Goldilocks principle“) – pokud je cokoli příliš nízké nebo příliš vysoké, zvyšuje se riziko onemocnění a úmrtnosti. Například když je krevní tlak příliš vysoký, je rizikovým faktorem pro srdeční příhodu a mrtvici, ale když je příliš nízký, zvyšuje riziko krevních sraženin a mdlob. Goldilockovo pravidlo má však jistě výjimky a co se týče dlouhověkosti, jednou z nejvýznamnějších výjimek je maximální aerobní kapacita – známá jako VO2 max.
Nejenže bylo prokázáno, že zvýšení VO2 max je spojeno s monotónním snížením rizika kardiovaskulární mortality, ale zvýšení VO2 max je také spojeno s monotónním snížením rizika celkové úmrtnosti v jakémkoli věku.
Co je VO2 max?
Aby mohla probíhat jakákoliv aerobní fyzická aktivita, ať už jízda na kole, výstup na horu nebo chůze po vašem okolí, svaly potřebují dodávku a využití kyslíku k vytváření sil, které vytváří opakované pohyby. To lze měřit jako ventilační rychlost kyslíku neboli VO2, měřená v l/min nebo při normalizaci na hmotnost v ml/kg/min. Maximální množství kyslíku, které člověk může využít při intenzivním cvičení, se nazývá VO2 max a obecně je to nejlepší ukazatel aerobního výkonu a kardiorespirační zdatnosti.
VO2 max přímo souvisí se schopností těla dodávat kyslík do svalů, což velmi závisí na srdečním výkonu. Srdeční výkon je zase vysoce závislý na maximální tepové frekvenci, o které je známo, že s věkem klesá, a proto také maximální dosažitelné VO2 max jednotlivce klesá s věkem. I když tento pokles VO2 max může znamenat, že při svižné chůzi do kopce budete mít v 70 nebo 80 letech nižší absolutní rychlost než ve 30 nebo 40 letech, i nad rámec cvičení a fyzické aktivity potřebujeme určitou minimální aerobní kapacitu pro každodenní úkony, jako je třeba vyjít schody nebo nakoupit.
Jak se měří VO2 max?
Nejpřesnějším způsobem měření VO2 max je v cvičebním laboratoři. V takovém prostředí má subjekt nasazený monitor srdečního tepu a těsně přiléhající masku k měření spotřeby kyslíku a produkce oxidu uhličitého (CO2) při postupně se zvyšující intenzitě cvičení (obvykle buď běhu na nakloněném běžeckém pásu, nebo jízdy na stacionárním kole) až do selhání.
VO2 Master je „domácí“ zařízení pro měření VO2, které využívá stejný přístup jako laboratorní testy a představuje tak vysoce přesnou možnost domácího měření. Toto zařízení je však hlavně pro ty, kteří mají velký zájem o časté monitorování VO2, jako jsou trenéři. Pokud plánujete otestovat své VO2 max pouze jednou nebo dvakrát ročně, bude lepší najít cvičební laboratoř, protože cena zařízení je více než 100krát vyšší než cena laboratorního testu. VO2 Master je v současnosti možné pořídit v USA za cenu přesahující 6000,- dolarů. Zejména z tohoto důvodu jde zatím pořád o zařízení určené pro profesionální využití. Osobně vidím jeho největší výhodu v univerzálnosti použití v terénu při různých sportech. Zatímco při laboratorním vyšetření jsme odkázáni na test na běžeckém páse nebo stacionárním kole (zcela výjimečně i na nekterých typech trenažerů jako např. veslařský trenažér), VO2 Master je možné použít při dalších sportech jako např. běh na lyžích, kanoistika, stand up paddleboarding apod. Jeho nevýhodou oproti laboratornímu měření je, že v současnosti neumí změřit hodnoty vydechovaného CO2. Na tomto se ale intenzivně pracuje a nová generace tohoto přístroje by to už umět měla.
Zatímco laboratorní testování nebo VO2 Master jsou přímé způsoby měření VO2 max, tyto testovací metody nejsou vždy dostupné nebo pohodlné. Přestože jsou méně přesné, několik dalších domácích metod může poskytnout základní odhad vašeho VO2 max s větším pohodlím. Jeden z nejpřesnějších cyklistických výkonnostních testů vyžaduje zvyšování výkonu na stacionárním kole, přičemž každá úroveň je udržována po dobu 2,5 minuty. V tomto případě je VO2 max souvisí s maximálním výkonem. Oblíbeným a poměrně přesným „terénním“ testem je tzv. beep test. Další odhady VO2 max používají 12minutový běh, 1,5milový běh nebo 1milovou chůzi (submaximalní verze testu). Několik online kalkulaček vám umožní určit vaše výsledky a kde stojíte ve srovnání s ostatními vašeho věku a pohlaví. U všech těchto domácích metod jsou výsledky zadány do rovnice, která převádí váš výkon na odhadované VO2 max.
Často existuje křivka učení pro provádění těchto testů. To je do značné míry dáno tím, že při prvním provedení 12minutového běhu můžete špatně odhadnout intenzitu, kterou můžete po tuto dobu udržet. To by mohlo znamenat buď příliš rychlý start a vyčerpání, nebo pomalé tempo na začátku a neudělání skutečně maximálního úsilí. Takže i když to nemusí být příjemné, pokud děláte maximální test, nejlepší způsob, jak získat nejpřesnější hodnocení, je zopakovat test několikrát v různých dnech, protože vaše výsledky se pravděpodobně při opakovaném úsilí sblíží.
Jaké důkazy spojují VO2 max a riziko mortality?
Již po desetiletí víme na základě publikovaných studií, že vysoká kardiorespirační zdatnost měřená maximálním zátěžovým testem předpovídá kardiovaskulární i celkovou úmrtnost. Mnoho těchto studií však účastníky rozdělilo do velmi širokých skupin, jako je nejnižších 20 %, středních 40 % a nejvyšších 40 %. I v těchto širokých skupinách měla skupina s nejnižší kardiorespirační zdatností o 69 % vyšší relativní riziko celkové úmrtnosti než skupina s nejvyšší zdatností. U žen dokonce až 2,1násobné relativní zvýšení rizika celkové úmrtnosti, s podobnou mírou zvýšení rizika kardiovaskulární mortality.6,7 Ačkoli patřit do nejvyšších 40 % kardiorespirační zdatnosti je pro váš věk a pohlaví jistě lepší než být v nejnižších 20 %, tyto starší studie neukazují, zda existuje gradient snižování rizika v rámci nejvyšších 40 % – jinými slovy, vede další zlepšení kardiorespirační zdatnosti k dalšímu snížení rizika i pro ty, kteří jsou již nadprůměrní?
Na tuto otázku odpověděly dvě velmi rozsáhlé studie publikované v posledních několika letech. V roce 2018 publikovali Mandsager a kolegové retrospektivní studii více než 120 000 dospělých podstupujících zátěžový test na běžeckém pásu, běžnou metodu měření VO2 max.8 Na základě sklonu a rychlosti běžeckého pásu při maximálním výkonu byl vypočítán vrcholový energetický výdej v metabolických ekvivalentech (MET), který lze přímo a lineárně převést na VO2 max vynásobením faktorem 3,5. Po více než 8,4 letech sledování autoři zjistili, že ti, kteří patřili do nejvyšších 2,3 percentilu (označovaní jako „elitní“ kategorie, viz. tabulka 1 níže) VO2 max pro svůj věk a pohlaví, měli nejnižší riziko kardiorespirační i celkové úmrtnosti. Ve srovnání s jedinci v elitní kategorii měla nejnižší čtvrtina kardiorespirační zdatnosti (skupina „nízká“) více než pětinásobné zvýšení rizika celkové úmrtnosti. Pravděpodobný důvod poklesu rizika úmrtnosti lze přičíst klesající prevalenci komorbidit* (např. hypertenze, diabetes) se zvyšující se kardiovaskulární zdatností.
I druhá nejlépe fyzicky připravená skupina (75. až 97,6 percentil – označovaná jako „vysoce zdatná“) měla o 29 % vyšší riziko všech příčin mortality ve srovnání s absolutní elitou. Rozdíl v riziku mezi těmito dvěma úrovněmi zdatnosti byl statisticky významný pouze u osob starších 70 let. To však rozhodně neznamená, že vyšší úroveň fyzické zdatnosti v mladším věku nepřináší žádné výhody! Nepřítomnost statistické významnosti u mladších věkových skupin v této studii lze spíše přičíst tomu, že obě skupiny fyzicky zdatných mladých jedinců měly menší pravděpodobnost úmrtí během omezeného sledovacího období (trvajícího méně než deset let). Celkový počet úmrtí tedy nebyl dostatečně vysoký na to, aby se mezi skupinami projevily rozdíly.
Abychom si uvědomili obrovský vliv nízké hodnoty VO2 max na riziko úmrtí, stačí se podívat, jak se tato souvislost poměřuje s jinými prediktory všech příčin mortality. Z dat na obrázku 1 je zcela zřejmé, že být nezdatný má na délku života mnohem větší vliv než komorbidity jako hypertenze (vysoký krevní tlak), diabetes, ischemická choroba srdeční nebo dokonce kouření.
Taková rozsáhlá studie s významnými výsledky je sama o sobě pádná, ale tato zjištění byla dále potvrzena ještě větší studií, kterou v roce 2022 publikovali Kokkinos a kolegové.8 V této studii (na nepřekrývající se populaci se studií Mandsagera) byl VO2 max také odhadován z vrcholových MET dosažených během standardizovaného testu na běžeckém pásu, tentokrát u více než 750 000 subjektů sledovaných mediánem 10,2 let. Napříč všemi věkovými skupinami (včetně těch od 80 do 95 let) měla nejméně zdatná skupina – s VO2 max ve 20. percentilu – více než čtyřnásobné zvýšení rizika celkové úmrtnosti v porovnání s extrémně zdatnými (≥98. percentil), přičemž tento trend přetrvával i po stratifikaci podle rasy a pohlaví.
V souladu se zjištěními Mandsagera a kolegů zjistili Kokkinos a kol. také, že komorbidity – včetně kouření, diabetu a rakoviny – zvyšovaly riziko celkové úmrtnosti méně než pohybování se na nebo pod 80. percentilem kardiorespirační zdatnosti. Dokonce i věk byl horším prediktorem celkové úmrtnosti než VO2 max (obrázek 2). Jen to nechte dojít; mít špatnou kardiovaskulární zdatnost je silněji spojeno s rizikem úmrtí než být starý. A na rozdíl od nevyhnutelnosti postupujícího věku máme určitou míru kontroly nad kardiorespirační zdatností prostřednictvím aerobního cvičení. I když nemusí být proveditelné dosáhnout nejvyšší kategorie kardiorespirační zdatnosti pro váš věk, zlepšení z 20. na 60. percentil bude mít za následek přibližně 50% snížení rizika celkové úmrtnosti. Zkrátka, pokud chcete žít déle, klíčem je pravidelné aerobní cvičení.
Souvisí snížená úmrtnost jen s kardiovaskulárními příčinami?
Vazba mezi nižší kardiovaskulární úmrtností a VO2 max se může zdát logická, ale vliv VO2 max na celkovou úmrtnost jde zřejmě dále než jen k srdci. Pravidelný trénink zvyšující VO2 max vede k fyziologickým adaptacím, které zvyšují schopnost využívat kyslík k získání energie ve stresových stavech. I když se VO2 max měří při cvičení, značné množství energie je zapotřebí i při reakci imunitního systému na nemoc. Čím vyšší je VO2 max, tím větší energetickou rezervu máte pro boj s patogeny nebo reakce organismu na zánět. To může přispívat k nižší úmrtnosti, neboť lidé s nejvyšší VO2 max mají větší pravděpodobnost přežití náročných léčeb, virových onemocnění či operací.
Proč je VO2 max tak spolehlivým ukazatelem?
VO2 max je jedinečně silným prediktorem celkové úmrtnosti, pravděpodobně proto, že integruje fyzickou zdatnost a aerobní zátěž po mnoho let. Na rozdíl od dotazníků zachycujících úroveň pohybové aktivity (se subjektivní chybou) nebo měření klidového krevního tlaku či tepu (ovlivněných hydratací či úzkostí), VO2 max nelze „ošálit“. Dosažení vysoké VO2 max je možné pouze díky dlouhodobé intenzivní aerobní aktivitě vedoucí k vyšší mitochondriální hustotě ve svalech. Krátkodobý trénink před testem ji neovlivní.
Na VO2 max má vliv i složení těla, změna hmotnosti samotná však nemá přímý efekt. Osoby s vysokou VO2 max mají tendenci k nižšímu podílu tukové hmoty, ale množství tuku v těle ani procento tělesného tuku nejsou silným prediktorem maximální spotřeby kyslíku.
I přes nemožnost výrazné změny VO2 max v řádu dnů lze vhodným tréninkem její nízké hodnoty rychle zvýšit. Už 12 týdnů cyklistiky při 70% VO2 max může u netrénovaných jedinců zvýšit VO2 max o 18–30%. Nikdo se však nedostane z nejnižších do nejvyšších pásem bez značného úsilí a času.
VO2 max – cíle a trénink
Připomeňme, že maximální dosažitelná hodnota VO2 max u každého jedince klesá s věkem. Naše schopnost nadále vykonávat základní činnosti každodenního života v pokročilém věku (příklady jsou uvedeny na obrázcích 3 a 4) tedy závisí na udržování výrazně nadprůměrné hodnoty VO2 max v průběhu celého života. Kdykoli je to možné, je mým cílem pro sebe i své pacienty dosahovat elitní kategorie hodnoty VO2 max pro dekádu o deset let nižší, než je jejich skutečný věk.
Při prvním začátku s cvičením (nebo při návratu k cvičení po delší pauze) začne jakékoliv kardiovaskulární cvičení zvyšovat VO2 max. Proto obvykle začínáme s netrénovanými jedinci cvičením v Zóně 2 – nebo někdy dokonce v Zóně 1, což závisí na jejich výchozí úrovni kondice. To pomáhá budovat pravidelnost a zvyšuje snášenlivost cvičení před přechodem k intenzivnějšímu tréninku. Po několika měsících tréninku v Zóně 2 můžete být připraveni začít přidávat den tréninku VO2 max, abyste dále zlepšovali svůj VO2 max.
Opakovaně se ukázalo, že nejlepší způsob, jak zvýšit svůj VO2 max, je vysokointenzivní intervalový trénink (i když ne nutně to, čemu se říká „HIIT“ trénink ve vašem místním fitness centru). Běžné intervalové tréninky pro zvyšování hodnoty VO2Max obvykle sestávají z 3–8 minutových intervalů s poměrem vysoké intenzity a zotavení 1:1, opakovaných 4–5 krát. Délka a počet intervalů, stejně jako intenzita cvičení během zotavení, závisí na vaší úrovni kondice. Elitní sportovec může čtyřikrát zaběhnout míli za 4 minuty, prokládané pomalým klusem, zatímco někdo, kdo teprve začíná s intervalovým tréninkem, může na 30 sekund nebo minutu střídat běh a chůzi, případně s vyšším počtem intervalů.
To však neznamená, že existuje „perfektní“ cvičení pro trénink VO2 max. Studie ukazují, že už jediný 5 minutový interval v intenzitě na úrovni VO2 max (obzvláště u netrénované populace) poskytuje významný podnět pro adaptaci a dokáže zvyšovat hodnoty VO2Max. Pokud byste však provedli šest opakování vysokointenzivních 5 minutových intervalů, nahromadili byste 30 minut práce při výkonu, který by byl mnohem vyšší, než jaký byste pravděpodobně mohli udržet po dobu 30 nepřetržitých minut. Cílem opakovaných kratších intervalů je akumulovat větší celkovou dobu na určité úrovni práce (tj. na nebo blízko VO2 max) a dosáhnout tak vyšší celkové spotřeby kyslíku v rámci jedné tréninkové jednotky. To může znamenat mnoho krátkých intervalů nebo méně delších intervalů, a tato flexibilita může být užitečnou součástí tréninku, abyste zjistili, co vám nejlépe vyhovuje.
Trénink nad rámec VO2 max
Vzhledem k silným důkazům, že VO2 max souvisí s delším trváním života, mnozí jsou pokoušeni myslet si, že cílené intervaly pro VO2 max jsou jedinou potřebnou formou kardiovaskulárního cvičení. Rozvoj vysokého VO2 max však vyžaduje nejen cílené intervaly, ale i obrovské objemy nižší intenzity tréninku v Zóně 2. Existují dva důvody – efektivita a aerobní základ. Jako příklad srovnejme amatérského cyklistu s profesionálem. Když profesionál jede, je na kole stabilní a bez viditelných nadbytečných pohybů. Naprostá většina energie, kterou vygeneruje, se přenáší do pedálů a posouvá ho vpřed. Naproti tomu amatér se často houpá ze strany na stranu a plýtvá mnoha energiemi. Efektivita profesionála se rozvíjí pouze obrovským objemem práce nízké intenzity, při kterém se pohybové vzorce zdokonalují. To je důležité, protože při cílených intervalech je mnohem obtížnější myslet na udržení formy.
Kromě rozvoje efektivní formy zvyšuje práce v Zóně 2 váš aerobní základ. Aerobní základ představuje práci (tj. watty), kterou můžete vykonávat při delším udržitelném úsilí. Jedním z nejpřesnějších způsobů, jak určit, zda jste v Zóně 2, je měření koncentrace laktátu v krvi s cílem dosáhnout hladiny laktátu pod 2 mmol/l, obvykle mezi 1,7–1,9 mmol/l. Testování laktátu je pro většinu lidí nepraktické, ale existuje několik dalších způsobů, jak odhadnout, že jste v Zóně 2. Jednou z metod pro určení intenzity v Zóně 2 je tepová frekvence pomocí vzorce Maffetoneho tepové frekvence: 180 – váš věk = odhadovaná tepová frekvence, která se může dále upravit nahoru nebo dolů podle vaší aktuální úrovně kondice a zdraví. Dalším způsobem, jak stanovit intenzitu Zóny 2, je míra vnímaného úsilí (RPE – rate of perceived exertion). Pokud provádíte trénink v Zóně 2 pomocí RPE, měli byste být schopni projít „testem řeči“, což znamená, že byste měli být schopni mluvit, ale na této úrovni úsilí by to nemělo být pohodlné. Jen proto, že vaše počáteční intenzita v Zóně 2 je na určité úrovni, neznamená to, že tam zůstane navždy. S pravidelným tréninkem je cílem schopnost vykonávat větší práci (tj. generovat vyšší výkon nebo běžet rychleji) při stejném úsilí indikovaném tepovou frekvencí nebo RPE. S tréninkem se zvyšuje vaše spotřeba kyslíku při této nižší úrovni, což se projevuje zvýšením množství práce, kterou můžete vykonat při dané úrovni úsilí, a také vyšší maximální spotřebou kyslíku, VO2 max.
Vyhýbejte se přetrénování
Rostoucí počet důkazů také naznačuje, že existuje něco jako „příliš mnoho“ cvičení vysoké intenzity, alespoň v daném časovém období. Příliš mnoho cvičení vysoké intenzity může paradoxně snížit výkonnost – stav nazývaný „nefunkční přetížení“ (NFO – nonfunctional overreaching) – když se to děje krátkodobě, ale může to přejít do syndromu přetrénování při dlouhodobém trvání. Ten se projevuje příznaky, jako je přetrvávající únava, zvýšená podrážděnost, přetrvávající ztuhlé nebo bolestivé svaly, snížená výkonnost a schopnost udržet tréninkový režim, poruchy spánku, snížená koncentrace, zvýšená náchylnost k nemocem a bolestem hlavy, ztráta chuti k jídlu a úbytek hmotnosti. I když definitivní diagnózy NFO/syndromu přetrénování jsou obtížné kvůli široké škále nespecifických příznaků, je zřejmé, že pro léčbu NFO/syndromu přetrénování je zásadní zvýšení zotavení. Obvykle to vyžaduje více odpočinku snížením intenzity cvičení a zvýšením zaměření na zlepšení kvality spánku, výživy, hydratace a řešení nestresových faktorů mimo cvičení. Protože spánek je jedním z nejdůležitějších aspektů zotavení, kombinace objektivních měření (např. klidová tepová frekvence (RHR – resting heart rate), variabilita tepové frekvence (HRV – heart rate variability) a subjektivních měření (např. vnímaná bolest svalů, chuť trénovat) může po probuzení předpovědět potenciální „cenu“ tréninku daného dne. Trend konzistentně zvýšené RHR a snížené HRV ve srovnání s vaším základem, zejména když je doprovázen dalšími příznaky NFO, naznačuje, že cvičení vysoké intenzity může přidat značný fyzický stres, aniž by mělo požadované výsledky tohoto tréninku.
Abychom se vyhnuli syndromu přetrénovanosti, je důležité nezvyšovat intenzitu nebo objem cvičení příliš rychle a zajistit dostatečnou regeneraci, zejména po intenzivních trénincích. Stav přetížení může nastat během týdne, jak ukázala jedna studie, ve které se účastníci věnovali pouze intervalovému tréninku přehnaně vysoký počet dní v týdnu. V této studii se počet tréninků každý týden zvyšoval. 1. týden (dva dny po 5×4 minutových intervalech) a 2. týden (dva dny 5×8 minut a jedna relace 5×4 minutových intervalů) zlepšily výkonnost, ale po 3. týdnu (3 dny 5×8 minut a 2 dny 5×4 minutových intervalů) výkon poklesl. Kromě vnímatelného poklesu výkonnosti byla pozorována také porucha mitochondrií a snížená tolerance glukózy. Realizace většiny kardiovaskulárního tréninku při nižších intenzitách způsobuje menší fyziologický stres na organismus a umožňuje dostatečnou regeneraci po méně častých vysoce intenzivních trénincích.
Závěrem
Současné důkazy naznačují, že nejúčinnějším způsobem, jak prodloužit délku života a zdravého života, je pravidelná aerobní aktivita po dlouhou dobu (v podstatě celý život), díky níž dosáhnete co nejvyšší možné VO2 max. Přestože absolutní maximální aerobní kapacita s věkem klesá, cílený a konzistentní trénink může poskytnout energetické rezervy potřebné ke zvládnutí dočasného fyziologického stresu během nemoci, ale také k účasti na aktivitách, které vás baví. Tato schopnost věnovat se aktivitám s lidmi, které milujete, je esencí toho, co tvoří kvalitu života, zejména v pozdějším věku.
* Komorbidita je další onemocnění či porucha vyskytující se zároveň se sledovaným či popisovaným onemocněním/poruchou.
** Prediktor v lékařských textech znamená nějaký laboratorní nález (či obecně jiný popis aktuálního pacientova stavu), který může s jistou pravděpodobností „předpovědět“ nějaký další jev, onemocnění apod.
Zdroje:
Hawley JA, Noakes TD. Peak power output predicts maximal oxygen uptake and performance time in trained cyclists. Eur J Appl Physiol Occup Physiol. 1992;65(1):79-83. doi:10.1007/BF01466278
Cooper KH. A means of assessing maximal oxygen intake. Correlation between field and treadmill testing. JAMA. 1968;203(3):201-204. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/5694044
Weiglein L, Herrick J, Kirk S, Kirk EP. The 1-mile walk test is a valid predictor of VO(2max) and is a reliable alternative fitness test to the 1.5-mile run in U.S. Air Force males. Mil Med. 2011;176(6):669-673. doi:10.7205/milmed-d-10-00444
Kline GM, Porcari JP, Hintermeister R, et al. Estimation of VO2max from a one-mile track walk, gender, age, and body weight. Med Sci Sports Exerc. 1987;19(3):253-259. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/3600239
Sui X, Laditka JN, Hardin JW, Blair SN. Estimated functional capacity predicts mortality in older adults. J Am Geriatr Soc. 2007;55(12):1940-1947. doi:10.1111/j.1532-5415.2007.01455.x
Blair SN, Kampert JB, Kohl HW 3rd, et al. Influences of cardiorespiratory fitness and other precursors on cardiovascular disease and all-cause mortality in men and women. JAMA. 1996;276(3):205-210. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/8667564
Mandsager K, Harb S, Cremer P, Phelan D, Nissen SE, Jaber W. Association of Cardiorespiratory Fitness With Long-term Mortality Among Adults Undergoing Exercise Treadmill Testing. JAMA Netw Open. 2018;1(6):e183605. doi:10.1001/jamanetworkopen.2018.3605
Kokkinos P, Faselis C, Samuel IBH, et al. Cardiorespiratory Fitness and Mortality Risk Across the Spectra of Age, Race, and Sex. J Am Coll Cardiol. 2022;80(6):598-609. doi:10.1016/j.jacc.2022.05.031
Goran M, Fields DA, Hunter GR, Herd SL, Weinsier RL. Total body fat does not influence maximal aerobic capacity. Int J Obes Relat Metab Disord. 2000;24(7):841-848. doi:10.1038/sj.ijo.0801241
Murias JM, Kowalchuk JM, Paterson DH. Time course and mechanisms of adaptations in cardiorespiratory fitness with endurance training in older and young men. J Appl Physiol. 2010;108(3):621-627. doi:10.1152/japplphysiol.01152.2009
Herrmann SD, Willis EA, Ainsworth BE, et al. 2024 Adult Compendium of Physical Activities: A third update of the energy costs of human activities. J Sport Health Sci. 2024;13(1):6-12. doi:10.1016/j.jshs.2023.10.010
Комментарии